Synagoga v ulici Dohány

Symbolické je, že na sousedním rohovém pozemku je dům, kde se v roce 1860 narodil maďarský spisovatel Tivadar Herzl, vizionář židovského státu. Synagoga v ulici Dohány postavená v polovině 19. století v bohatě zdobeném východním stylu zvaném maurský sloh je díky svým 1 200 m2 plochy a 44 metrů vysokým věžím tak velká, že ji velikostí překonává pouze synagoga na Manhattanu. Stavbu projektoval architekt vídeňské synagogy Ludwig Förster, který často spolupracoval s Otto Wagnerem; zdobení interiéru vyhotovil maďarský architekt Frigyes Feszl.  

V době občanské emancipace byla židovská populace, která hrála v modernizaci maďarské ekonomiky a kultury významnou roli, připravena vzdát se některých spíš středověkých prvků víry. Tak vznikl tzv. neologický judaismus, jenž se brzy stal nejrozšířenější verzí víry v Maďarsku. Změna se projevila také na architektuře synagog, tedy i na synagoze v ulici Dohány. Přestože ženy a muži byli i nadále separováni, zde se nemodlili v oddělených místnostech, nýbrž muži v přízemí a ženy na balkóně. Neologické synagogy, včetně synagogy v ulici Dohány, jsou často projektovány podobně jako křesťanské kostely, dokonce disponují varhany. Tady si jejich zvuk může poslechnout až tři tisíce lidí. Většina ortodoxních majetných židovských občanů si kupovala sedadla vyhrazená pouze pro vlastní použití. Hodnota některých lavic v synagoze byla tak vysoká, že by si na ně mohli vzít hypotéku. Dnes není synagoga jen centrem židovského náboženského života Budapešti, ale díky skvělé akustice je rovněž oblíbeným místem konání koncertů. 

Kromě synagogy mohou návštěvníci vyhledat také zahradu, kterou odděluje od nahusto postaveného vnitřního města klenutý klášter, plnou romantických melancholických morušovníků. Uprostřed stojí Chrám hrdinů, navržený Lászlem Vágó se směsí modernistických a východních prvků, postavený ve třicátých letech na památku deseti tisícům maďarských vojáků židovského původu, kteří padli v 1. světové válce. Od 2. světové války zahrada neuctívá památku pouze hrdinných vojáků, ale i obětí holokaustu. Zahrada byla vlastně součástí uzavřeného ghetta, kde byla namačkána většina židovské populace Budapešti, zhruba sedmdesát tisíc lidí, a na podzim roku 1944 byla od vnějšího města oddělena vysokými zdmi. Později byl kousek zdi jako připomínka zrekonstruován a nyní je k vidění právě v zahradě. Více než dva tisíce lidí, kteří během holokaustu přišli v ghettu v Budapešti o život, zde bylo narychlo pohřbeno poté, co spojenecké síly obsadily Budapešť a ghetto osvobodily. Došlo k tomu navzdory skutečnosti, že židovské náboženství zakazuje pohřbívání vedle synagog. Tak se zahrada stala jedním z nejvíc šokujících a nejautentičtějších památníků holokaustu na světě. Kolem stromů byly osazeny květinové záhony ve tvaru hrobů, kde rodiny svým členům uloženým zde k poslednímu odpočinku umístily pamětní tabule.

Nachází se tu také památník hrdinů maďarského odboje a vůdců povstání ve varšavském ghettu. Za Chrámem hrdinů stojí ve vzpomínkovém parku nazvaném po Raoulu Wallenbergovi, švédském diplomatovi, který zachránil tisíce maďarských Židů, památník maďarských židovských mučedníků. Ocelové listy plastiky ve tvaru smuteční vrby vzdávají čest obětem. Nemajíce hroby nechala řada rodin vyrýt jména svých předků na jednotlivé listy. Památník částečně financoval Tony Curtis, americký herec maďarského původu. Vstupenky, které si do synagogy zakoupíte, vám umožní přístup rovněž do Židovského muzea se stálou expozicí, kde vám fantastická umělecká díla z kovu a porcelánu ukážou každodenní život Židů a svět hebrejských svátků.