Historické kavárny v Budapešti

Kavárnu na Vörösmartyho náměstí otevřel v roce 1858 Henrik Kugler, a po něm ji převzal jeho obchodný partner Emil Gerbeaud. Místo, které v sobě spojuje všechny přednosti cukrárny a kavárny, a které v letech 1948-1984 žilo svým každodenním životem pod názvem Vörösmarty, znovu získalo jméno Gerbeaud a reprezentuje maďarskou kavárenskou kulturu v prestižních mezinárodních žebříčcích.

Kavárna založena v roce 1887 se zapsala do dějin maďarské literatury tím, že zde byl v roce 1908 založen vlivný maďarský časopis pro literaturu a veřejný život s názvem Nyugat. Navštěvovali ji největší umělci té doby, například básník Babits zde požádal o ruku Ilonu Tanner (Sophie Török). Pravidelnými hosty byli také Frigyes Karinthy, Géza Gárdonyi, Kálmán Mikszáth, Gyula Krúdy, Dezső Kosztolányi, Zsigmond Móricz, Géza Csáth a Lőrinc Szabó. Poválečný svět však buržoazní kavárnu netoleroval, a tak byla v roce 1949 uzavřena. Fungovalo zde vše od Domu kultury po Univerzitní klub Univerzity Eötvöse Loránda, dokud se v roce 2000 znovu neotevřela jako kavárna a získala zpět svůj starý lesk.

Zvláštní místo mezi legendárními kavárnami zaujímá kavárna New York, založená v roce 1894, která přežila i dobu největšího rozkvětu kaváren. Ve "zlaté éře" na počátku 20. století zde byli každodenními hosty členové redakcí novin Pesti Napló, Nyugat a Est-lapok, ale pravidelně sem chodili i Pál Szinyei Merse nebo Jenő Heltai. Podle knihy hostů kavárna přivítala i Josephine Bakerovou, Thomase Manna a Maurice Ravela. Přestože budova i po druhé světové válce sloužila jako kavárna, do své původní krásy byla obnovena až v roce 2006.