Busójárás: Tradiční vyhánění zimy v Moháči

Pochod Bušó je tradice etnické skupiny Šokců/Šokavců, je to mezinárodně známé a navštěvované pohřbívání zimy. Původ tradice si domácí spojují s vyhnáním Turků, podle něhož bývalí obyvatelé, kteří se ukrývali v močálech v okolí Moháče, vyháněli pověrčivé Turky oblečení v maskách a dělajíce hluk. Zvyk si však s sebou zřejmě přinesli už Šokci/Šokavci balkánského původu v době jejich příchodu a zde postupně vznikla jeho dnešní podoba.

V tradici Šokců/Šokavců podstatou pochodu Bušó je „poklade“, což znamená přeměnu. Berou to velmi vážně: oslavu za maskou přežívají jako změněný, instinktivnější stav vědomí, nezávislý na prostoru a čase. V tomto období je dovoleno mnoho věcí, které všední dny nedovolují. Podle pravé tradice Bušóva tvář, identita má být během slavností skryta, proto jsou i takoví účastníci, kteří si masky za tímto účelem střídají.

Hlavním charakterem slavností je Bušó: strašidlo v dřevěné masce, v kožešině obrácené srstí ven, ve slámou vycpaných gatích, případně v hrbolatých punčochách, bačkorách. Kožešina je svázána řetězem nebo lanem, někdy páskem, jejich trvalým doplňkem je zvonec, řehtačka nebo dřevěný palcát. Mohou mít i další doplňky: dřevěné vidle, rumpli na praní, nosítka na vodu, býkovec, miminko v dřevěném korytě či dýně připevněné na pás. Po městě se často jezdí na ozdobených koňských povozech a malotraktorech. Je už tradicí, že skupiny Bušů rok co rok soutěží, kdo dokáže přijít s nejvtipnějším, nejvýraznějším vzhledem, ale se zachováním tradic.

Pěkní Bušové, jde o ženy, případně muže, oblečené do tradičního lidového kroje Šokců přičemž tváře mají zahalené závojem. Jejich důležitým praktickým úkolem je koordinovat Buše, kteří mají často kvůli masce omezené zorné pole. Jdou vedle nich, nebo je vedou za ruce, oni jsou oči zamaskovaných.

Buše doprovázejí masky jankele, v otrhaných šatech a otrhaným pytlem na hlavě. Jejich úkolem je udržet vzdálenost od lidí na ulici, zejména od posmívajících se dětí, vtipným poplácáním moukou, popelem, pytlem s pilinami – nyní už jen tím posledním, na koho se jenom dosáhnou.

Bušové mají v rámci města i oficiální skupiny, které se společně připravují na velký svátek, ale i během celého roku si udržují dobré vztahy a pomáhají si. Takových oficiálních skupin je přes 50, ale Bušové se objevují a jsou aktivní i mimo ně.

V minulosti hlučné skupiny Bušů chodily od domu k domu, kde se jim domácí jídlem a pitím odměnily za vinšování a za obyčeje na odhánění zimy. Dnes se jejich pochod rozvinul do řady událostí, které zmobilizují celé město. Centrem dnešního dění je Széchenyiho náměstí a celé to má spoustu zvukových a světelných efektů: střílí se z kanónů, pálí vatry, dělá se co největší hluk.

Na masopustní neděli přecházejí Bušové přes Dunaj, tehdy se koná průvod, spouští se rakev zimy na vodu a ten den večer je zapálena i největší vatra.

Turisté přicházejí zejména na víkendové programy, ale Moháčané slaví masopust i v úterý, kdy na hlavním náměstí na jiné vatře pálí rakev zimy (jinou), čímž vítají jaro.

Masku, která se stala symbolem svátku, vyrábějí profesionální řezbáři masek, lidoví řemeslníci, kteří se navzájem znají a na dílech je znát jejich styl. Jsou tací, kteří věří, že skutečný Bušó si svoji masku vyřezává sám.

Pochod Bušů v Moháči je od roku 2009 na reprezentativním seznamu duševního kulturního dědictví UNESCO.

• Jedním z tradičních výkřiků Bušovců během pochodu je „bao-bao!“.
• Když Bušové ještě chodili od domu k domu, obyvatelům domu svůj příchod oznamovali troubou, pak za silného zvuku řehtačky a třesení zvonců prošli dvorem, poklepali všechny rohy budov, prošli kolem dobytka ve stáji, Bušó, který nesl pytel s popelem nasypal popel na podestýlku zvířat, na podlahu chodby a na práh, s cílem odvrátit nemoci a zlo.
• Bušové měli s sebou i pluh, kterým poorali dvůr a pak pro bohatou úrodu i symbolicky zaseli. Na přelomu 19-20. století poorali dvůr už jen u toho hospodáře, který je tam nepustil podobrém.
• Dříve se pochodu Bušó mohli zúčastnit jen mládenci a ženatí muži do 45-50 let a ženy mohli pomáhat jen při oblékání mužů. Hodně se však toho změnilo a dnes se za Bušó kromě moháčských mužů převlékají i místní děti a často i ženy.
• Symbolickou zbraň Bušů, palcát s několika hroty skládali/skládají z více malých dílů, bez použití hřebíků, je vlastně předkem dnešních logických skládaček, což také symbolizuje zručnost a zdatnost.
• Ve starých časech se stávalo, že Bušové jako důkaz mužnosti začali zápasit, aby zjistili, zda se za maskou skrývá mladý nebo starý Bušó.
• Bušové si troubu vyráběli ze štípaného a vyřezávaného vrbového dřeva, na několika místech ji svázali pruty, aby se nerozpadla a poté ji uložili do stáje, kde ve vlhkém vzduchu dobře natekla a získala krásný zvuk. Troubu, která byla často dlouhá i tři metry, jeden Bušó nesl a druhý do ní foukal. Dnes se již používají snáze ovladatelné nástroje pro vytváření zvuku.
• Skupiny Bušů po všech šest dní masopustu doprovázejí lidoví muzikanti, kteří se rovněž zúčastňují událostí. Hudebním doprovodem bývá tamburínový orchestr, ale v poslední době se stále častěji objevují i dudáci a hudebníci jsou dnes již neodmyslitelnou součástí slavnosti.
• Oblečení pěkných Bušů se často dědí z generace na generaci a najdou se mezi nimi i několik set let staré kusy. Některý takový kus může mít větší hodnotu než kompletní Bušova výstroj.