První stálý budapešťský most přes řeku Dunaj: Széchenyiho řetězový most, zdobený obřími kamennými lvy

Mužem, který přišel s nápadem vybudovat tento most, běžně označovaný jako řetězový most, byl István Széchenyi, který si díky svým klíčovým politickým, kulturním a ekonomickým počinům vysloužil titul „největší z Maďarů“. Ačkoli propojení Budína a Pešti představovalo v 19. století z mnoha důvodů zjevně stále naléhavější potřebu, za jeho výstavbu vděčíme také Széchenyiho osobní zkušenosti. Když se v prosinci roku 1820 hrabě dozvěděl o úmrtí svého otce, okamžitě spěchal z Vídně do Debrecínu, ale kvůli nepřízni počasí musel plavbu přes Dunaj o několik dní odložit. Pravděpodobně tehdy se mu v hlavě zrodila myšlenka vybudovat stálý most, tedy představa „dát dohromady vlast rozdělenou Dunajem, spolu s jejím srdcem“. Most měl také umožnit nepřetržité spojení mezi východní a severní částí země. 

Řetězový most, pozoruhodný výtvor z 19. století, byl po dlouhou dobu jediným trvalým budapešťským mostem přes řeku Dunaj. Původcem myšlenky byl István Széchenyi, zatímco samotný most navrhl William Tierney Clark a postavil ho Adam Clark. Financování se z větší části ujal bankéř György Sina. Výstavba mostu probíhala v letech 1839–1849. Čtyři věhlasné kamenné lvy u dvou jeho pilířů vyřezal sochař János Marschalkó. 

Nádherný řetězový most, základní pamětihodnost, kterou musí zmiňovat všechny propagační letáky o Maďarsku, má skutečně tragické a znepokojivé historické pozadí. Aniž bychom zacházeli do zbytečných podrobností, sestavili jsme seznam toho, co byste se při návštěvě této pozoruhodné památky měli dozvědět: 

V roce 1848, rok před dokončením, praskly závěsné řetězy držící kladku a pracovní plošina, na níž byli lidé, včetně samotného Istvána Széchenyiho, se zřítila. Ačkoli se většině z nich podařilo doplavat ke břehu, jeden z dělníků bohužel přišel o život. Stavební práce se proto na nějakou dobu pozastavily. 

Revoluce proti habsburské monarchii, která vypukla v roce 1848, stavbu mostu také překazila, protože obě strany se střídavě snažily, ať už s větším, či menším úspěchem, vyhodit most do povětří a zastavit nepřátelské jednotky. 

Most dokončený v roce 1849 se slavnostně otevřel při poněkud nedůstojném obřadu, protože se „slavnosti“ chopil rakouský generál Haynau, na jehož příkaz bylo pouhých šest týdnů předtím popraveno 12 maďarských vojenských důstojníků, později zapsaných do historie jako „aradští mučedníci“. 

Otevření mostu tedy nebylo šťastnou událostí a zúčastnilo se ho jen pramálo diváků. Nedostavil se ani sám původce myšlenky István Széchenyi. Ten ve skutečnosti na most nikdy nevkročil, protože se v té době léčil v ústavu pro duševně nemocné, kde si později vzal život. 

Další rána přišla s podobě 2. světové války, kdy most v roce 1945 vyhodila do vzduchu ustupující německá armáda. 

Zrekonstruovaný most se otevřel v roce 1949, sto let po první slavnostní ceremonii.  

Nejznámější legenda, která se k mostu váže, se týká obřích soch lvů umístěných u dvou pilířů. Po dlouhou dobu se šířily pověsti, že sochař János Marschalkó zapomněl zvířatům vyřezat jazyky. Když si to uvědomil, ze samých rozpaků si vzal život. Dobrou zprávou je, že je to pouhá legenda. Ve skutečnosti lvi jazyky mají, což si snadno ověříte, když kamenným predátorům pohlédnete do tlamy.